O nás aneb látky mám v genech, kytky už o trochu míň

Moje prababička šila pro Arnošta Rolného, který byl skutečným pojmem a svým způsobem i průkopníkem oděvního průmyslu v Prostějově. Moje prateta měla vlastní krejčovský salón a šila i pro moji babičku. Byla ale fakt přísná, babi musela držet dietu, protože na korpulentní děvu se pratetě šít prý nechtělo. Láska k šití, i přes tyto drobné komplikace, zůstala v krvi i babičce, která toto umění předala pak mojí mamce. Mamka šití propadla, když jsem já a brácha byli malí. Oblečení se tehdy špatně shánělo a výběr byl omezený. Ale stejně tak byl i omezený výběr látek. Naše maminka má ovšem dar, díky kterému i z jalové krávy vymámí tele, a tak se jí vždycky podařilo sehnat parádní kousky. O materiálech dnešní doby, jako je úplet s elastanem, softshell, svetrovina atd., se jí tehdy ani nesnilo. K naší škodě. Zato umělé kousací materiály, pevný manšestr a „zmačkaný“ šusťák, velmi rychle osídlily její skromnou syslírnu. Zejména poslední jmenovaný adept se stal v naší rodině doslova kultovní záležitostí. Zřejmě se dal sehnat výhradně v reflexních křiklavých barvách a byl ideální na šití sportovních souprav, které tehdy prostě frčely. Mamka tyhle soupravy ušila jak pro mě, tak i pro bráchu a sestřenici. Byly fakt parádní a „zmačkaný“ šusťák byl jednoznačně in. Jediný, kdo z toho materiálu byl zřejmě rozhozený, byla babička. Se slovy – „Přece ty děcka nebudou dělat ostudu v pomačkaném oblečení.“ – se chopila žehličky a pěkně nám ty soupravičky přejela žehličkou. Propálený límec a rukáv u první soupravy jí rozhodně neodradily. Vášnivě přežehlila i zbývající dvě soupravy. Výsledek byl, že mojí máti málem odvezla rychlá, protože propálené díry byly na všech třech sadách. Ale to by nebyla naše babi, aby si neporadila. Nášivky s tehdy populárním Gargamelem, Azraelem a Šmouly, to jistily 😊.

Takže je víc než jasné, s tímhle rodinným zázemím nemohu jinak, než prostě látky a šití milovat. A miluju je. Miluju i svého manžela, který mě a celý e-shop podporuje a stojí za mnou, bez něj by nebyl. Šití mě chytlo až když jsem čekala naši dcerku, když nepočítám šití na barbíny v mládí. Tehdy jsem si koupila svůj první šicí stroj značky AEG. Sedla jsem k němu a bez jakýchkoliv zkušeností ušila povlečení na zip pro malou do kolébky. Pak následovaly polštářky a další „rohaté“ věci z plátna, přes které jsem se propracovala k veselé zavinovačce a kapsáři na postýlku. Malá zavinovačky milovala, tak jsem je šila jak na běžícím páse a střih si vypiplala.

Protože můj manžel mě vždy nakonec podpoří i v těch nejšílenějších nápadech, tak mi koupil v Německu úžasný šicí stroj Singer Quantum Stylist. Nádherného růžového mazlíka, který zvládal organzu, úplet i osm vrstev softshellu. Na něm jsem se pustila do šití triček pro dceru. Prvotní neúspěchy stran průkrčníku mě rozhodně nemohly odradit a studovala jsem foto i video návody jak divá. A trička začaly vypadat k světu. Ale nebylo to ještě prostě ono. A protože jsem měla relativně čas, byla jsem přece na dovolené, tak jsem se zapsala na kurzy šití. Chodila jsem na ně pravidelně skoro dva roky a naučila se spoustu věcí – od šití podle střihu, úpravy střihů, různé šicí vychytávky až po tvorbu střihu na tričko, kalhoty, legíny atd. Ty dva roky mě hodně daly a oblečení pro dceru vypadalo už fakt profi a začalo si ho všímat i okolí.

A tak jsem postupně začala šít pro kamarádky a známé, a to nejen dětské oblečení, ale i dospělácké, protože na sebe jsem začala šít také. Časem se moje šití překlopilo na šití na zakázku a s ním přišla potřeba nakupovat látky velkoobchodně za výhodnější ceny, aby výsledná cena ušitého kousku, byla přijatelná. A to byl ten osudný moment, kdy vlastně začaly vznikat Látky konvalinka. Látky se mi začaly doma kupit a já si řekla, že bych je vlastně mohla částečně prodávat. Prodej začal přes facebookovou skupinu. Název tehdy vznikl impulzivně, bylo to na jaře, šla jsem domů okolo záhonku, kde nám akorát vyrašil lán s konvalinkami a všechny kvetly. A já si řekla – „No jasně, Látky konvalinka.“ Byly nádherné, něžné a prostě mi do názvu zapadly. Takže název není rozhodně vyjádřením mého zapálení pro zahradničení. Kytky doma mám takzvaně na jedno použití. Když nepřežijí, nahradím je novým kusem 😊. Na zahradě se pokouším o pěstování pivoněk, ale ty konvalinky jdou tak nějak lépe a sami 😊. Skalku terasy každoročně osázím desítkami nových květin, aby vypadla k světu a ty potvory nikdo do dalšího jara nepřežijí. Takže další rok na jaře osazuji znovu. Proto asi nemám e-shop s květinami, ale s látkami 😊.

A tak vznikla skupina Látky konvalinka. Prodej se docela rozjel a začal být administrativně náročný, tak jsem se začala koukat po možnosti zřízení e-shopu. V tenhle moment jsem ale fakt netušila, do čeho jdu. Ostatně jako vždycky. Prostě nápad a jdu do toho a prostě to dám. S malým dítětem za krkem, covidem na krku, pak i školou doma, jsem se se vším snažila poprat a všechno stihnout. Bylo to náročné období. Já zjišťovala za běhu, co všechno mít e-shop vlastně obnáší. Když by mi to tehdy někdo řekl dopředu a já ho výjimečně poslechla, tak bych do toho asi nešla. Jenže já zásadně neposlouchám, návody nečtu a jdu si vždycky cestou vlastních zkušeností. Za celou zkušenost s e-shopem jsem hrozně ráda, hodně mi to vzalo, ale i dalo. A já bych už rozhodně neměnila. Je to moje druhé vypiplané miminko a budu ho hýčkat i nadále.  I když Látky konvalinka už vlastně nejsou úplně malé miminko. Hodně vyrostly, nabraly na kráse a já je prostě miluju.

Vyrůst mohly ale hlavně díky vám, zákazníkům. Bez vás by prostě nebyly. Takže velký dík nepatří jen mému muži, ale i vám – mým zákazníkům. A já si vás budu hýčkat i nadále, stejně jako e-shop. A manžela samozřejmě taky. Doufám, že si tohle přečte 😊

Jinak kromě látek, šití a manžela  a dcerky miluju hory v zimě, moře kdykoliv, ježdění na koni (toho vám ukážu zase někdy příště), procházky se psem Arturem, čas strávený s mojí dcerou, která je mi zároveň perfektní kámoškou.

Chtěla jsem vám se dát fotku nás všech, ale zjistila jsem, že na žádný nejsme všichni. Tak aspoň na dvakrát a jako bonus pes 😊